Takhle nějak by se dalo jednou větou charakterizovat absolvované vysokomýtské soustředění, kterého se od 21.8. do 25.8. zúčastnilo 13 dětí (ve věku od 10 do 17 let) a 2 trenéři. Pro někoho, kdo nepatří alespoň k občasným hráčům bowlingu, nebo mezi mladší generaci, která už docela dobře ovládá angličtinu, tak slovo „STRIKE“ znamená mj. taky „mít trefu“ nebo „štěstí“ a tohle slovo mi utkvělo v paměti, co ho slastně vykřikl v posledním kole bowlingového turnaje Šíma Kuťák skákající radostí asi „metr“ vysoko. Na jeden hod totiž shodil všech 10 kuželek. Po včerejším návratu ze soustředění domů jsem měl pocit, že to vlastně celé dopadlo docela dobře a celý týden byl minimálně z mého pohledu jeden velký vydařený STRIKE! 😊

Společně s Frantou Pechkem jsme chtěli, aby soustředění přineslo jednak nárůst výkonnosti ale také, aby se dětem líbilo. Aby to nebylo jen o naběhaných kilometrech a vypocených litrech potu v tom velmi úmorném vedru, které panovalo od pondělí do pátku. Proto jsme se snažili připravit ten správný mix tréninků a zážitkového programu. V pondělí ještě před obědem jsme absolvovali první trailový běh. Proběhli jsme Jungmannovy sady, běželi kolem historických hradeb až na stadion a dál přes tzv. „Chodníček“ směrem k rybníku Chobot podél řeky Loučná. Všichni s úspěchem zvládli vkuse 5.6 km včetně těch nejmenších. Navečer jsme pak poprvé vyzkoušeli tartanový ovál a první porce kilometrů na dráze. V úterý dopoledne jsme zase odtrénovali na 400 m tartanovém oválu, abychom si po obědě dopřáli za odměnu návštěvu Tyršovy plovárny s nespočtem jízd na tobogánu a původní betonové skluzavce. Středeční dopolední blok byl opět ve znamení oválu. Na zpáteční cestě z tréninku jsme stihli vyběhnout na Pražskou bránu a rozhlídnout se po okolí. V podvečer jsme pak vyrazili na společný trailový výklus ke splavu u bývalého mlýna Jangelec, kde kluci dopřáli svým namoženým lýtkům chladivou vodu v Loučné. Další den jsme hned po snídani vyrazili autobusem do Nových Hradů a dále pokračovali už po svých směrem do Toulovcových Maštalí, kde jsme si mohli užít trochu aktivního odpočinku ve stínu pískovcových skal a taky špetku dobrodružství výstupem do Dudychovy jeskyně. Ještě před odjezdem zpět do Mýta jsme se vykoupali na lesní plovárně v Boru u Skutče. V pátek ráno jsme se naposledy vrátili na místní atletický stadion a poladili formu na sobotní resp. nedělní závody. Ještě před definitivním odjezdem domů jsme se znovu prošli na vysokomýtskou plovárnu a dali několikrát obligátní tobogán se skluzavkou.

K tomu všemu výše uvedenému nám místní kuchařky výborně vařily a dopřávaly nám každý večer druhé lehčí večeře, které jsme si mohli vychutnat u společného sledování televize, kde běželo atletické mistrovství světa v Budapešti. Ve chvílích volna jsme prokládali jídelníček rozumným množstvím nanuků, buchet a limonád. Více aktivit a zážitků se nám do 5 dnů soustředění už fakt nevešlo.

OK